Už naši pra-pra předci objevili kouzlo lepidla - dříve se používaly vajíčka, ryby (jako fakt a ještě se stále používá), krev a kůže zvířat (známe jako klíh) nebo pryskyřice ze stromů, což už není tak daleko od dnešního lepidla, jak ho známe. V dnešní době se ale už 99% lepidel vyrábí ze syntetických polymerů - polymery známe z minulých dílu speciálu, jsou to prvky, které jsou složeny z molekul, které se opakují a tvoří tak dlouhé řetězce.
Podívejme se na to, na jaká lepidla můžeme nejčastěji narazit (hodně stručně, protože by to pak nikdo nečetl):
Epoxidová a polyuretanová - pozorný kutil už z minula ví, epoxidová a polyuretanová lepidla se vyrábí z pryskyřic. Jsou většinou dvousložková a lepí se s nimi dobře sklo, kůže i kovy.
Vteřinová - říkali jste si někdy, jak je možné, že vteřinové lepidlo tuhne tak rychle? Proč se nepřilepí k tubě zevnitř? Vteřinová lepidla neboli kyanoakrylátová lepidla, obsahují látku ethylkyanoakrylát, která reaguje s molekulami vody a vzdušnou vlhkostí. Tedy jakmile se lepidlo dostane z tubičky na povrch nebo i na prsty :), tak začne houstnout, molekuly se začnou shlukovat a lepidlo tuhne.
Silikonová - a máme tady další polymer (atomy kyslíku a křemíku, pokud by vás to zajímalo). Zajímavé je, že silikon nepřilepíte ničím jiným než silikonem, všechno ostatní úspěšně odpudí, platí to i při přetírání barvou. Používá se ve stavebnictví.
Kaučuková (chemopren) - se do nedávna vyráběla z latexového mléka, který se těží (pokud jde o strom, můžu použít slovo těží?) ze stromu kaučukovníku. Ideální na pružné spoje, třeba boty.
Akrylová (Mamut) - poslední lepidlo dne, je akrylové. Vyrábí se z kyseliny akrylové a metakrylové - velká výhoda je jejich rychlé tuhnutí a vysoká pevnost, proto se používají třeba i na lepení plastů, papíru, trubek, v elektronice...
