Podívejme se tedy na to, kdy použít vodu a kdy syntetiku - Všechny postavy a události níže jsou smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. :)
KDE: I slabý chemik pochopil, že pokud budu natírat něco doma, bude lepší použít barvu vodou ředitelnou. Nesmrdí a nejsou v ní žádné nebezpečné látky, kterých byste se mohli nadýchat. Takže VODA DOMA, SYNŤÁK VEN.
KDY: Je březen (nad nulou!) a potřebuju natřít kurník, mohl bych počkat na teplejší počasí, ale nenechám si říct - sáhnu po VODĚ. Protože schne rychleji a nepotřebuje tak vysokou teplotu k aplikaci.
JAK: Mám BMW, krásný, vymazlený z fabriky a "někdo" mi ho odře o roh baráku (ano, o roh baráku). Dojedu do barev a laků, abych si nechal namíchat barvu pro lakýrníka a dají mi SYNTETICKOU BARVU. Tady je rychlé schnutí vody na škodu, jak zasychá rychleji, tak pak není schopná se perfektně spojit s podkladem a nátěr není tak bezchybně hladký, ale to je v dnešní době už slovo do pranice...
CO: Mám kovové disky na Volze, rezaví to (taky už toho holka hodně zažila, takže si to může dovolit), potřebuju něco antikorozního, oděruvzdornýho, odolného chemickému posypu - beru z regálu SYNŤÁK. Opravdu málo vodou ředitelných barev (čti tak 1%), má nějaké antikorozní schopnosti, protože antikorozi zajišťuje epoxid a epoxid je co, pozorný kutile? Polymer tudíž syntetika. A syntetické barvy jsou všeobecně tvrdší a chemicky odolnější.